Pouhé vyslovení slov uzené maso evokuje v člověku vzpomínku na dětství, kdy se po zabíjačce maso naložilo do láku a pak se chodilo pravidelně ochutnávat, zda se lák "nepřevrhl" a správně voněl česnekem. Samotná příprava láku byla tak trochu alchymií, kdy se "moudré hlavy" mistrů uzenářů dávaly dohromady a vyměňovali si zkušenosti.

Mistr uzenář, který vzal na sebe finální úkol - maso vyudit - několik nocí pak nespal, poctivě hlídal teplotu a přikládal... S výsledkem byl pak spokojen on sám a všichni sousedi. Nebo taky ne. Způsob uchování masa uzením byla důležitá věc, jistá obživa, prostě "co je doma, to se počítá".

Jsme rádi, že "facebooková generace" pokračuje v tradici. Změnil se však zásadně důvod, proč udit a nejen vepřové.

Posezení s přáteli na zahradě, kvalitní výsledný produkt, vlastní výroba a zdokonalení sám sebe, aktivní relax. Nechte se provés principy moderního uzení, přečtěte si porovnání dříve a nyní, staňte se tím, kdo něco umí.

"Hrdost, kterou člověk pocítí, když rodině či přátelům naservíruje na stůl pochoutky vlastní výroby je nesmírná" prohlašují Dick a James Strawbridgeovi v knize Nakládání a uzení